Vítejte na stránkách o cestování

Mexiko a Střední Amerika 2007

Playa Ventura - obrázek

Playa Ventura - obrázek

20. 1. 2007

Loučení

Ráno jsme si ještě dopřáli s domácími kávu. Doporučili nám pár zajímavých míst a mimo jiné i hezkou pláž vzdálenou jen 20 km.

Playa Ventura

U pláže byla malá osada, kde byla možnost ubytovat se ve stanu, nebo v houpacích sítích. Vydali jsme se nejdříve na obhlídku a po pár set metrech jsme objevili restauraci El Faro, kde možnost ubytování byla stejná, s tím rozdílem, že zde nebyli žádní lidé. Zakotvili jsme. Bylo příjemné jen tak sedět, usrkávat kávu a pozorovat vlny rozbíjející se o skálu. Majitel byl sympaťák a k večeři nám připravil výbornou rybu, kterou jsme zapíjeli kokosovým mlékem přímo z kokosu. Bylo zajímavé usínat a poslouchat zvuky moře ničím nerušené. Probudili jsme se ještě před svítáním zimou navzdory tomu, že přes den a v první části noci tu je teplo. Noc by byla příjemnější, kdyby se v Mexiku nechal sehnat stan a nebo alespoň spacáky. V Acapulcu jsme si koupili jen deky.

Vesnice, kde se zastavil čas - obrázek

Vesnice, kde se zastavil čas - obrázek

21. 1. 2007

A dál pěkně po svých

Po svých jsme ušli hodně kilometrů, pohonem nám byla jenom voda a cigarety a dlouho jsme nepotkali nic, kde by se dal sehnat kaloričtější pohon. Až jsme po dlouhé době narazili na osadu, kde jsme koupili banány, mimo ně se dali koupit jen sušenky. Naštěstí jsme po chvilce potkali restauraci, kde nám připravili filet.

Barra Teconapa

Až za tmy jsme dorazili do vesnice, jejíž obyvatelé byly převážně černoši a turisti tu už neviděli asi pěkně dlouho, ale sehnali jsme tu ubytování taktéž na pláži v síťce. Poté, co si nás v restauraci vychutnali děti, se na nás vrhli zvědavé černošky. Jedna z nich, ta nejtlustší, uměla dobrejch deset slov v angličtině, tak měla hlavní slovo a zpovídala nás. Poté co šli místní hosti do hajan, tak jsme si kreslenou metodou a ukazováním povídali s majitelkou. Restaurace je obživou jen v období, kdy nejsou deště. Restaurace byla vlastně takový dům, kde vnitřek sloužil z části jako kuchyně a z části obytná část pro majitele. Venku pod stříškou z palmových listí na kůlech bylo posezení. Noc byla venku příjemná, jediným rušivým elementem bylo prase, které uteklo sousedům. Ráno jsme si dali k snídani čerstvou rybku. Mňam!(Na obrázku majitelka s dětmi a část našeho týmu.)

Cestou do Oaxaky - obrázek

Cestou do Oaxaky - obrázek

22. 1. 2007

Pláž místo cesty

Pokračovali jsme jako i předchozí den po pláži, asi po patnácti kilometrech nám došla voda, ale naštěstí jsme za chvilku potkali osamocený barák, kde nám pán poradil, ať nepokračujeme po pláži a ukázal nám cestu do města. Doplazili jsme se do vesnice Tierra Colorada. Obyčejná vesnice s obchodem, kde měli zboží všeho druhu. Koupili jsme si džus a vyzvídali jsme od starší paní, která nás obsluhovala, jak se dostaneme do nějakého města, kde bychom se mohli ubytovat. Nejdříve jsme se dozvěděli, že odtud autobus jezdí, později k tomu ovšem dodala, že poslední nám už odjel. Po chvíli nám sehnala mladíka rádoby taxikáře, který nás prý odveze do města Cuajinicuilapa. Mladík nám sdělil, že auto vlastně nemá, ale kdybychom měli 250 peso, tak by auto měl. Tak jsme se dohodli. Cestou jsme koukali kolem sebe na krajinu, všude okolo nás byly většinou jen sady nebo louky, ale oplocené. Ještě, že jsme zavrhli nápad jít někam za město a spát jen tak pod širákem, protože bychom mohli spát možná tak v příkopu. V centru jsme našeho dobrodince upozornili, na to, že minul hotel, ale asi mu nepřipadal dost dobrý pro cizince. Odvezl nás za město, hotel, u kterého nás vysadil, byl krásný, ale na takový zapadákov dost drahý. Zaplatili jsme 24 dolarů.

22. 1. 2007 – 24. 1. 2007

Stopem

Tyto dny jsme cestovali stopem, cílem cesty byla Oaxaca. První noc jsme strávili v Rio Grande. Chtěli jsme kouknout na internet a ze zvědavosti jsme se kilometr k internetové kavárně svezli mototaxíkem. Takových vozítek tu byla spousta a tato sranda nás stála 10 peso. Internetové kavárny tu jsou na každém rohu. Asi to je tím, že počítač, natož internet doma má málokdo. Děti tu i hrají moderní PC hry. Ovšem též v internetových kavárnách. Oproti dětem u nás to má jednu výhodu, nemají za kamarády jen ty počítače, ale můžou se tu v kavárně seznámit. Hodinka nás vždy v průměru vyšla na 10 peso. Ráno cestou na stopa jsme se zastavili na jídlo. Ve venkovní restauraci ještě měli ozdobený vánoční stromeček, palmu. Pod nohama nám běhalo kuře, ale jídlo bylo fajn. Obsluhovala nás holčina asi patnáctiletá, a když jsme chtěli zaplatit, nestačili jsme se divit. Spočítat účet byla práce pro celou rodinu. To bylo ještě v pohodě, ale jelikož jsme jí nerozuměli, kolik máme zaplatit, poprosili jsme jí, jestli by nám to nemohla napsat. Napsala 101. Avšak když jsme jí tuto částku dali, kroutila hlavou a napsala 1010. Jelikož jsme si byli jistí, že jsme nepozvali celou vesnici, tak nám bylo jasné, že chce 110 peso, škoda, že rodiče nemají na to, aby jí místo práce poslali do školy. Copak tady v Mexiku není povinná školní docházka? (viz. foto )

Oaxaca

Cestou do Oaxaky jsme stavěli ve vesnici, kde jsme se občerstvili čerstvým ovocem. Museli jsme odmítnout pálivou omáčku. Ano pálivá salsa se tu dává i na ovoce a pokaždé, když odmítneme, vypadáme jak cvoci.

Část města Oaxaca, v které jsme se ubytovali, byla taková ošklivá a i náš hotel byl poněkud zašlý. Vůbec se mi nelíbil, ale stál jen 150 peso. Bylo už pozdě na veškerou kulturu a tak jsme jen zašli na jídlo a na kafe. Jídla bylo dost na každém rohu. Sehnali jsme i rychlé občerstvení, kde dělali kuřata. Čtvrtka stála 23 peso a to i s přílohou. Trochu rýže a kukuřičné placky. Což pro nás byla fajn cena. Nadlidským výkonem se zdálo najít nějaké místo, kde podávají kávu. V zemi, kde se káva i pěstuje, vám uvaří většinou jen Nescafé. Našli jsme obří tržiště, kde nám kávu uvařili, avšak byla poněkud mastná. Po vypití mě Ivan prozradil, že to není poprvé, co pijeme mastnou kávu. Cestou do hotelu jsme potkali prodejnu a výrobnu čokolády a tak jsme si koupili půl kila. Chutnalo to, jako kdybyste chroupali cukr s kakaem. Bylo to spíš určené k dalšímu použití, ne na mlsání. V návodu uváděli, že s mlékem si z toho vyrobíte lahodný nápoj. Čokoláda obsahovala kakaové boby, mandle, skořici a cukr.

Monte Alban - obrázek

Monte Alban - obrázek

25. 1. 2007

Monte Alban

Monte Alban je archeologické naleziště, ležící na kopci, pár kilometrů za městem Oaxaca. Z Oaxaky tam jezdí pravidelné spoje, ale to jsme netušili, tak jsme šli po svých. Dá se říct, že za město jsme se dostali za chvíli. Oaxaca, přestože je hlavním městem stejnojmenného státu, není obrovská. Za městem jsme se zeptali místních, jak se dostaneme na ruiny a ti nám poradili, ať to střihneme přímo do kopce. A jak řekli, tak jsme udělali. Z ruin byl parádní výhled na město. Bylo tu hodně prodavačů, kteří prodávali kopie sošek zde nalezených, někteří se snažili sošky vydávat za originály. Monte Alban si nejprve za svůj domov vybrali Olmékové a to asi kolem roku 800 před naším letopočtem. Kolem roku 300 před naším letopočtem se tu zalíbilo Zapotékům. Ve 12. století toto město našli Mixtékové a také se zde usídlili.

Večeře v Oaxace - obrázek

Večeře v Oaxace - obrázek

25. 1. 2007

Večeře

Po takovéhle dlouhé procházce jsme měli hlad, tak jsme se docela těšili, objednali jsme si kávu a já k tomu jakési pollo (kuře) a Ivan se těšil na „caldo de pollo“, přestože nevěděl, co to je. Moje kuře mělo být pečené, ale moc opečené nebylo, ale Ivan dopadl ještě hůř. Caldo de pollo je kuřecí vývar bez chuti, jen osolený s rýží a v tom všem plavalo kuřecí stehno. Nic moc, ale za to jsme tu večeři měli s hudbou. Byla tam holčina, která hrála na křiklavě modrou umělohmotnou flétnu.

Oaxaca - obrázek

Oaxaca - obrázek

26. 1. 2007

Oaxaca

Ráno jsme si prošli historické centrum Oaxaky. Když se dostanete do historického centra, tak se vám Oaxaka ukáže v celé své kráse a dýchne na vás nostalgií starých časů. Představte si, že sedíte na náměstí, popíjíte kávu a nikam nespěcháte, ani nikdo jiný nespěchá. Malíř stojící před plátnem celý umazaný od barev zabraný do své práce se nenechal rušit dětmi hrajícími opodál.

Trpaslík - obrázek

Trpaslík - obrázek

26. 1. 2007

Sta. María del Tule

V tomto městečku roste asi 2000 let starý strom, cypřiš, který je vysoký asi 42 metrů a obvod kmene je 58 metrů.

Mitla - obrázek

Mitla - obrázek

26. 1. 2007

Mitla

Dalším cílem naší cesty byla Mitla. Dorazili jsme až na večer, takže jsme jen hledali nějaký levnější hotel, zase a opět, když viděli cizince, tak nás posílali na náměstí, ale na náměstí to zas tak nebylo, nakonec nám nějaká dobrá duše poradila levný hotel kousek za náměstím. (hotel La Zapoteka – 250 peso). Na obrázku je kostel v Mitle vedle ruin.

Ruiny v Mitle - obrázek

Ruiny v Mitle - obrázek

27. 1. 2007

Ruiny

Toto osídlení obývali Zapotékové a Mixtékové . Tyto ruiny na nás dýchly zase trochu jiným kouzlem, nebyly na kopci. Možná proto nám přišlo, že z části byly rozebrány na kostel. Aniž by člověk něco věděl o historii tohoto místa, bylo znát, že pocházejí z novější doby, než památky, které jsme viděli dřív. Největší rozmach je předpokládán v letech 950 – 1500 našeho letopočtu.

Hierve El Agua - obrázek

Hierve El Agua - obrázek

27. 1. 2007

Cascadas Hierve El Agua

Měli jsme ještě spoustu času, tak jsme čekali na vhodný rozvor do Hierve El Agua. Díky Italovi a Holanďance, kteří tam také mířili, jsme věděli, že odvoz má stát 25 peso na osobu. Vnucovala se nám spousta taxikářů, ale byli drazí, tak jsme chvíli čekali. Vešli jsme se i s našimi rádci a po klikatých a ne moc pohodlných ani širokých cestičkách jsme se dostali na místo. Díky teplým minerálním pramenům, které vyvěrají na povrch, je tu zajímavá podívaná, skály jsou krásně zabarvené a na povrch se tu dere nejenom voda, ale k vidění jsou tu i různé druhy kaktusů a agáve. Je tu i mini jezírko, které lákalo k vykoupání a kupodivu to bylo i povoleno.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one