Vítejte na stránkách o cestování
Cestou do Oaxaky - obrázek

Cestou do Oaxaky - obrázek

22. 1. 2007

Pláž místo cesty

Pokračovali jsme jako i předchozí den po pláži, asi po patnácti kilometrech nám došla voda, ale naštěstí jsme za chvilku potkali osamocený barák, kde nám pán poradil, ať nepokračujeme po pláži a ukázal nám cestu do města. Doplazili jsme se do vesnice Tierra Colorada. Obyčejná vesnice s obchodem, kde měli zboží všeho druhu. Koupili jsme si džus a vyzvídali jsme od starší paní, která nás obsluhovala, jak se dostaneme do nějakého města, kde bychom se mohli ubytovat. Nejdříve jsme se dozvěděli, že odtud autobus jezdí, později k tomu ovšem dodala, že poslední nám už odjel. Po chvíli nám sehnala mladíka rádoby taxikáře, který nás prý odveze do města Cuajinicuilapa. Mladík nám sdělil, že auto vlastně nemá, ale kdybychom měli 250 peso, tak by auto měl. Tak jsme se dohodli. Cestou jsme koukali kolem sebe na krajinu, všude okolo nás byly většinou jen sady nebo louky, ale oplocené. Ještě, že jsme zavrhli nápad jít někam za město a spát jen tak pod širákem, protože bychom mohli spát možná tak v příkopu. V centru jsme našeho dobrodince upozornili, na to, že minul hotel, ale asi mu nepřipadal dost dobrý pro cizince. Odvezl nás za město, hotel, u kterého nás vysadil, byl krásný, ale na takový zapadákov dost drahý. Zaplatili jsme 24 dolarů.

22. 1. 2007 – 24. 1. 2007

Stopem

Tyto dny jsme cestovali stopem, cílem cesty byla Oaxaca. První noc jsme strávili v Rio Grande. Chtěli jsme kouknout na internet a ze zvědavosti jsme se kilometr k internetové kavárně svezli mototaxíkem. Takových vozítek tu byla spousta a tato sranda nás stála 10 peso. Internetové kavárny tu jsou na každém rohu. Asi to je tím, že počítač, natož internet doma má málokdo. Děti tu i hrají moderní PC hry. Ovšem též v internetových kavárnách. Oproti dětem u nás to má jednu výhodu, nemají za kamarády jen ty počítače, ale můžou se tu v kavárně seznámit. Hodinka nás vždy v průměru vyšla na 10 peso. Ráno cestou na stopa jsme se zastavili na jídlo. Ve venkovní restauraci ještě měli ozdobený vánoční stromeček, palmu. Pod nohama nám běhalo kuře, ale jídlo bylo fajn. Obsluhovala nás holčina asi patnáctiletá, a když jsme chtěli zaplatit, nestačili jsme se divit. Spočítat účet byla práce pro celou rodinu. To bylo ještě v pohodě, ale jelikož jsme jí nerozuměli, kolik máme zaplatit, poprosili jsme jí, jestli by nám to nemohla napsat. Napsala 101. Avšak když jsme jí tuto částku dali, kroutila hlavou a napsala 1010. Jelikož jsme si byli jistí, že jsme nepozvali celou vesnici, tak nám bylo jasné, že chce 110 peso, škoda, že rodiče nemají na to, aby jí místo práce poslali do školy. Copak tady v Mexiku není povinná školní docházka? (viz. foto )

Oaxaca

Cestou do Oaxaky jsme stavěli ve vesnici, kde jsme se občerstvili čerstvým ovocem. Museli jsme odmítnout pálivou omáčku. Ano pálivá salsa se tu dává i na ovoce a pokaždé, když odmítneme, vypadáme jak cvoci.

Část města Oaxaca, v které jsme se ubytovali, byla taková ošklivá a i náš hotel byl poněkud zašlý. Vůbec se mi nelíbil, ale stál jen 150 peso. Bylo už pozdě na veškerou kulturu a tak jsme jen zašli na jídlo a na kafe. Jídla bylo dost na každém rohu. Sehnali jsme i rychlé občerstvení, kde dělali kuřata. Čtvrtka stála 23 peso a to i s přílohou. Trochu rýže a kukuřičné placky. Což pro nás byla fajn cena. Nadlidským výkonem se zdálo najít nějaké místo, kde podávají kávu. V zemi, kde se káva i pěstuje, vám uvaří většinou jen Nescafé. Našli jsme obří tržiště, kde nám kávu uvařili, avšak byla poněkud mastná. Po vypití mě Ivan prozradil, že to není poprvé, co pijeme mastnou kávu. Cestou do hotelu jsme potkali prodejnu a výrobnu čokolády a tak jsme si koupili půl kila. Chutnalo to, jako kdybyste chroupali cukr s kakaem. Bylo to spíš určené k dalšímu použití, ne na mlsání. V návodu uváděli, že s mlékem si z toho vyrobíte lahodný nápoj. Čokoláda obsahovala kakaové boby, mandle, skořici a cukr.

14.10.2008 22:21:36
marcelalukacevic
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one